Když člověk cestuje do zahraničí, měl by si nejdříve zjistit co nejvíce informací o zemích, kam se chystá. Může se tak vyhnout mnoha nedorozuměním a omylům. Potíže mohou být způsobeny například špatnou znalostí jazyka. Zbytečné je hledat v mapě Rakouska obec Umleitung, na kterou odkazuje značka u silnice. A to mám, prosím, experimentálně ozkoušeno. Mnohem účinnější je podívat se do slovníku, kde němčiny nepříliš znalý turista záhy zjistí, že je to německý ekvivalent českého slova objížďka.
Osudnou se vám podobná neznalost může stát za parného letního dne, když si místo ruské zmrzliny koupíte podobně balené sádlo, jako se to stalo mé mamce. Co si pak může o Češích myslet německá prodavačka, když si celý pionýrský tábor koupí kostku sádla, kterou vzápětí vyhazuje do koše před prodejnou? Německé sádlo na ruskou zmrzlinu holt nemá.
Zbytečná je i snaha vyhnout se jazykovým bariérám, pokud se nesnažíte pořádně. To si zase ověřil můj děda, který si, když letěl na Maltu, nechal vypsat nejdůležitější fráze v angličtině. Nepomohlo mu ani to, že měl všechny věty napsány i foneticky, poněvadž mu bylo málo platné, že se umí zeptat, když nerozuměl odpovědi.
Opačný problém nastává ve chvíli, kdy jste v cizině a máte dojem, že vám nikdo nemůže rozumět. Strýc, když byl v učení, vyhrál zájezd do NDR. Spolu se svými kamarády seděli na kašně a všichni dojídali svačiny z domu. Kolemjdoucího člověka zřejmě zaujaly jejich řízky a tak na ně na chvíli upřel pohled. Toho si hned všiml jeden z učňů a česky se ho zeptal: „Žral bys, co?“ Obrovské bylo jeho překvapení, když se mu dostalo odpovědi: „No, kdybys mi trochu dal…“
Všechny tyto příhody jsou pravdivé a vězte, že existuje mnoho jim podobných. Je pravda, že většina z nich je úsměvná a člověk se z nečekané situace dostane třeba tím, že se z toho nějak takříkajíc vykecá, domluví se rukama a nohama a nakonec je považuje za zpestření výletu, ale občas se může stát něco opravdu nepříjemného. Jako například mé „skorozatčení“ v Británii. Porušil jsem místní zákony tím, že jsem u sebe měl relativně malý, u nás zcela běžný zavírací nožík. Když se kolem vás postaví šest policistů s pistolemi a obušky, do zpěvu vám není. Nakonec se naštěstí ukázalo, že všude na světě jsou lidi, kteří jsou ochotni akceptovat chybu druhého člověka a tak mě omluvila neznalost zákona. Ano. Ta, která neomlouvá.
Komentujte..
(Tomislav, 18. 5. 2007 16:55)